close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Až na úplné dno a ještě níž

3. dubna 2017 v 10:59 | Kal |  4. Ročník
Myslela sem, že je Danny jinej. A přitom je to ještě větší tupec než Amai. Asi milionkrát. A já sem jen blbá holka, co vždycky někomu naletí. Od teď už ne. Kašlu na ně. Kašlu na kluky. Sou to jen idioti, kteří jen chtěj holku využít a pak jí jen odkopnou. Možná bych se měla rozepsat co se vlastně stalo, ale fakt se mi nechce k tomu vracet. Ale tak pokud někdo najde tuhle knížku, třeba mě pochopí. A nebo taky ne. To je fuk.

Ještě ráno, co sem si balila věci domů, bylo všechno v pohodě. Máma v pohodě, Danny super, měla sem výbornou brigádu. Všechno to zkazil jeden chlap. Teda chlap, můj otec. Hned co sem vyrazila z Kotle, pověsil se za mě. Teda jako že mě sledoval. Byla sem z toho fakt nervní, ale odvahu na to se otočit a zeptat se co sakra chce, sem fakt neměla. Kdo by taky měl? Divnej chlap v černym ohozu, s podivnou jizvou na tváři se šourá za váma. Nejhorší bylo, že na nástupišti skoro nikdo nebyl. A bohužel ani vlak. Chlápek mě dohnal, stoupl si přede mě a já si všimla, že to není jizva, ale spíš spálenina. A hlavně mi byl nějak podivně povědomej. No jo, vždyť sem koukala skoro do zrcadla, ale to mi v tu chvíli fakt nedošlo. Najedou začal, jestli sem Kal, a jestli je moje máma ta a ta, kde bydlim a podobně. Vytáhl nějakej pergamen a já zahlídla u jeho pasu konec hůlky. Paráda, kouzelník. Fakt sem se s nim nechtěla bavit, děsil mě, ale on mi furt cpal ten papír před nos.

Při pohledu na písmo mi spadla brada a po přečtení snad ještě víc. Za prvý, to teda asi fakt byl můj otec a za druhý mi te… máma lhala? Ona mi tvrdila, že můj otec zemřel! Bylo to těžko k uvěření, ale její rukopis sem poznala hned. Ještě teď tomu nedokážu uvěřit. Další rána přišla s jeho slovama, jak se vlastně vykašlal na mámu. Idiot. Něco takovýho může udělat jen idiot. A ještě k jejímu stavu! Nechápu. Sice má naprosto boží práci a poslal mi ty úžasný dárky, pod který se nepodepsal, ale to co jí udělal a jak se po tom máma zhroutila, to mu nikdy v životě neodpustim. Nikdy, i kdyby mi posílal milion dárků. Možná sem ty jeho dárky fakt měla vyhodit. Ale jsou to draci… Ne, v tomhle mi určitě taky lhal. Nejsou od něj. To by někdo jako on neudělal.

Příjezd domu nebyl o nic lepší. Máma mě zradila. Celej život mi lhala. Já na ní křičela, ona křičela na mě, až sem se sebrala, vzala všechny svoje kufry a šla za tim, kterýmu sem věřila nejvíc. Teda v tu dobu. Mít tak stroj času a dát si pěstí jen při myšlence na cestu k němu… Už cestou sem začala brečet. Ale on mi otevřel dveře a bez ptaní mě prostě obejmul. Nic víc sem v tu chvíli nechtěla a nepotřebovala. Fakt hezky se o mě celej den staral. Uvěřil mi čokoládu, povídali sme si. Řekla sem mu všechno o tátovi, co udělal mojí mámě, jak mi te… máma lhala. No prostě všechno. Mělo mi bejt jasný, že je to moc velká idylka. Ještě když mi dal tu pusu. Začal mě líbat a já byla v sedmym nebi. Jen asi na dvě minuty. Pak mi začal sahat pod tričko. Dost mě to překvapilo a ruku mu odtáhla, ale měl takovej zastřenej hlas a říkal "Zlatíčko, byl sem na tebe hodnej, buď teď hodná ty na mě." Fakt sem se snažila bránit, ale nešlo to… *zbytek odstavce je tak rozmazaný, že nejde přečíst*
 

Postrach ulice

1. dubna 2017 v 9:10 | Kal |  3. Ročník
Zase Kotel, zase sama, zase koukám po brigádách. Z lepení všech těch věcí do firmy Black & White mám neustále slepené prsty, ale aspoň jsou za to peníze. Vzhledem k tomu, že chci do klubu nakoupit co nejvíc knížek, tak se to hodí. Největší věc, co se mi do teď asi stala, že sem potkala Hazel. Seděla tam i Em, tak sem si přisedla. Ale furt mám z Hazel špatný pocit. Jako kdyby mě nesnášela, nebo něco vyčítala. Nevim co se stalo, nebo sem jí udělala. Jednu cestu se ke mně tiskne, pak se mi na hradě svěřuje, zatím co se snaží podpálit kamennou chodbu a najednou mě skoro ani nepozdraví. Fakt nevim, co se jí stalo, ale vypadá to, že je v Americe šťastná. Což je zas dobře. Em odešla a nastalo trapné ticho. Tak sem se za chvilku zdekovala taky.

Každopádně stejnej den sem seděla v Kotli a byla tam i kočka. Taková pěkná, bílá. Myslim že už sem jí zahlídla u nás na koleji. A kolem šla Lydie a jen tak jí nakopla? To jako fakt? Už sem zaslechla, že nesnáší bílou, ale nakopnout zvíře, co za to ani nemůže? Si dělá srandu? A já jí poslala svou Nagu! Bože chudák sova, snad jí taky nenakopla. Ale když přilítla, nevypadala, že by měla něco zlomeného, tak snad jí nic moc neudělala. Ale jí už za ní rozhodně posílat nebudu, nebo se mi nevrátí. Spratek jeden. Jen mě to utvrzuje v tom, že do klubu ani nepáchne. Sice mě asi hrozně pomluví v tom jejím časopisu, ale to je fuk. Vlastně sem ráda, že sem na konkurzu byla jen já. Neví kdo je v klubu, a tak si může vylejt zlost jen na mě. To ale narazí. Je divná, ale zvířatům ubližovat nebude. Taky nemlátim plameňáky za to, že sou růžový…

Nejhorší je, že se ke mně ale nějak má. Teda aspoň dneska to tak vypadalo. Našla sem si úžasnou brigádu. Budeme se starat ve Visánku o zvířata. Jakmile ten pán řekl, že se máme rozdělit na dvě skupiny, kde budou dva starší a pak dva až tři mladší, tak Lydie prohlásila něco jako "Zrzky k sobě" a stoupla si za mě. No měla sem fakt radost. Ještě tam byl myslim Lucas a ta divná Molly od nás. A málem bych zapomněla na Barra. Fakt skupina snů tohleto. Prej jako starší budeme mít na starosti ty mladší. Fakt mi Lydie řekla mami? Co to s ní je? A ještě si strčila do pusy dudlík? Je jí snad rok? Nechápu. Pak nás vzal ukázat, kde jsou věci a seno, rozdal nám s Lilly a Jenn klíče. Pak z těch lidí vypadlo, že vlastně na 14 dnů jednou na tábor, takže se nemůžou starat o zvířata ob den. Tak se utvořila skupina, která se bude starat teď a která se bude starat pak. Šla sem zachránit Lilly, aby tam nebyla na Lydii ona sama. Chudák. Navíc mám ten výlet s Dannym.

Málem bych zapomněla. Jak si hledám různý brigády, tak se mi povedlo poslat jednomu mudlovi sovu. Sem fakt úplně blbá. Samozřejmě ještě ten den mi přišla sova z ministerstva. Fakt doufám, že to bylo jen informativní a nebude nikde moc záznam o tomhle přestupku. To by se moc nehodilo. Možná bych se měla jít omluvit, nebo nevim. Ale můžu si za to sama. Tohle může udělat fakt jen tupec.

Zkoušky

1. dubna 2017 v 8:35 | Kal |  3. Ročník
Sem úplně mrtvá. Celý zkouškový pro mě probíhalo většinou až v druhý polovině dne. Ráno sem se vždycky nervózně vzbudila, a první co sem zvládla, jen tak tak vyběhnou z koleje na záchody a tam vrátit zbytek večeře do záchoda. Byla sem schopná se sebrat většinou tak po obědě. Napsat zkoušku a zase ulehnout do postele. V pondělí toho bylo celkem dost. Na POKT sem naštěstí dorazila v čas, ale po Natashe ani vidu ani slechu. Opět sem usedla do lavice sama a už se přede mnou objevila tabule a já rychle čmárala odpovědi. Bylo toho celkem dost, ale nějak sem to snad napsala. Další byl na řadě profesor Bastian, kterýmu sem se šla jen omluvit, že mi bylo blbě a on mi ten test rovnou dal. Celkem podpásovka, ale aspoň sem to měla za sebou. Poznávačka byla naštěstí celkem lehká, ale vtipná byla tabule, kde byl návod jak nadepsat test.

Úterý probíhalo dost podobně jako pondělí, až na to že sem na záchodě strávila skoro až do večeře. Na přeměny sem přiběhla pozdě, ale test mi naštěstí ještě dala. A co víc, došla za profesorkou Jernigan a rovnou mi dala i test z OPČM! Jak milé, psát po večeři rovnou dva testy i s praxí po tom, co sem většinu dne strávila na záchodě. Vtipný je, že profesorka měla na tabuli chybu. Nejdřív sem myslela, že je to schválně a nějakej chyták, ale pak řekla, že je to fakt chyba. Vtipný. Přišla na řadu praxe. Přeměny sem moc netrénovala a občas se mi kouzlo povedlo až na druhý pokus, ale před profesorkou to naštěstí nějak šlo. Pak byla na řadě praxe z OPČM. Předvedla sem všechno, co sem uměla a ještě některý ty kouzla navíc. Teda až na jedno shazovací kouzlo. Trvalo mi to přes celou večeři a až do večerky. Pak sem se jen modlila, ať mě někdo nechytne na chodbě.

Ve středu se vstala celkem brzo a kupodivu ani na záchod nemusela. Připravila sem se na jasnovidectví a utíkala tu štreku ke třídě. Opět na zkoušce sama. Už se to stávalo tradicí, podobně asi jako u Jasona. Otázky byly celkem v pohodě, ale praxí sem si fakt nebyla jistá. Čučela sem do tý koule jako blbec a furt nic neviděla. Až najednou sem zahládla nějakej obrys něčeho velkýho, jak zvedá hlavu. Tipla sem to na ptáka. Řekla sem všechno, co sem si o ptákovi pamatovala, tak snad jí to stačilo. Fakt nevim, jestli to byla věštba, nebo sem si jen něco vymyslela. Na tenhle předmět asi nebudu mít buňky. Po obědě sem se stavila u profesorky LaMalet s další omluvou, že sem nemohla přijít kvůli nevolnosti. Byla hrozně milá, jako vždycky a tak najednou z doby oběda se stala doba večeře. Donesla sem jí jídlo do kabinetu a následovala zkouška číslo čtyři, kterou sem dělala až po večeři. Asi ze mě bude sova, jak to tak pozoruju. Nejde mi jediný kouzlo z formulí. Rozsvěcí to svíčku. A samozřejmě to kouzlo na řadu přišlo. Ale řekla jen, ať rozsvítim svíčku. Neřekla jak. Tak sem použila kouzlo z knížky. Ale přiznala sem se jí. Asi to chudák nečekala. Předpokládám, že příště u zkoušek bude už říkat "rozsviťte svíčku kouzlem co jsme brali". Chudáci.

Čtvrtek byl asi ten nejhorší den. Ráno numera, třetí hodinu draci a po obědě rovnou náhradní lektvary, ze kterejch sem fakt měla hrůzu. Profesor Alert si kupodivu na nás udělal čas. Teorie celkem šla, až na jednu otázku. Jako fakt se ptal na vůni jednoho lektvaru? Nakonec sem si naštěstí vzpomněla, ale fakt sem to nečekala. Příště si do učebnice píšu i vůni lektvaru, protože to tam nějak zapomněli napsat… Na praxi nám jen rozdal přísady a vařte. Tak sem se modlila, ať nám nedá čistící dryák, až se mi přání kupodivu splnilo. No, výsledná barva toho mýho lektvaru byla trochu jiná než při hodině, ale tak snad v pohodě.

Před chvilkou sem dopsala studium mudlů a vidim to rovnou do postele. Moc sem nenaspala, moc sem toho nesnědla a celkově ten čas šel tak nějak mimo mě. Sice přijdu o slavnost a o předání poháru opět do našich rukou, ale fakt se musim vyspat. Teda zabalit a vyspat. Zejtra se jede domů a mně se tu furt válí hrozně moc věcí po pokoji. To Em, jak na to koukám, už má všechno hezky v kufrech a mohla by vyrazit asi rovnou. Ještě teda musim odepsat Dannymu. Celej týden sem mu neodpověděla na pozvánku na výlet. Snad si nebude myslet, že se mi nechce. Je to naopak, chce se mi hróózně moc. Fakt se těšim. Máma letos nedostala volno v práci, tak aspoň nebudu celý prázdniny zalezlá v Kotli nebo na rybách.
 


Málo času

1. dubna 2017 v 8:04 | Kal |  3. Ročník
Další na řadě byla Lydie. Aby to nebylo moc nápadný, tak sem poslala Nagu, ať se chudinka taky jednou provětrá. Asi za hodinu přiletěla černá sova. Přísahám, že maj s Lydií stejně divnej pohled. Ne že bych se toho zvířete extra bála, Dragon by mu asi vyškrábal oči, ale vsadim se, že tuhle sovu nikdo nechtěl, až na ní. Rychle sem si vzala, co mi nesl a jen tak tak ucukla, než mě stačil klovnout. Psala že dorazí a jako PS napsala, že mám dávat bacha, že klove. Fakt brzo… Příště to tý sově napiš na čelo.

Jak sem se soustředila na otázky a abych si to všechno pamatovala, protože už sem na konkurzu zase byla sama, tak sem nedávala moc pozor na dámu a udělala fakt pitomou chybu. Bylo jasný, že tim prohraju. No co, se ctí sem dohrála a nechala jí vítězství. Nejvíc mě furt dostává jedna otázka, kdy se ptám na šest typů osobností. Lucas řekl, že je vychytralý klidný člověk, co se pokouší někoho k něčemu inspirovat, takže vůdčí. Za prvý to v nabídce nebylo a za druhý má asi fakt dost vysoký ego, na tak malýho kluka. Si fakt myslí, že se někam dostane, když bude tvrdit že je vůdčí? Ještě teď se směju. A vlastně se směju furt, protože Lydie řekla, že je srandista. Jo, fakt dobrej vtip. Ty a srandista? To rozhodně nejde k sobě.

Ještě sem napsala Natashe, ale ta na konkurz pro jistotu nedorazila. Čekala sem tam do večerky a nic. No, asi má smůlu. Aspoň napsat mohla. Ale přihlásila se Lilly. Sice pozdě, ale asi jedinej člověk, co mě fakt potěšil a kterýho bych si dokázala mezi náma představit. Tak sem jí odepsala a hnedka udělala konkurz. Vzhledem k tomu, že za chvilku jsou zkoušky sem na nějakou dámu fakt neměla ani pomyšlení. Spíš sem to brala jako pokec. Jako nejoblíbenější barvu dala růžovou. No, neodsuzuju jí za to, ale růžová je fakt humus. Ale chápu, že se lidem asi líbí. A pak u jedný otázky utrousila něco o zmiji. Pak z ní vypadlo, že Lydii fakt nemusí a chtěla by se v klubu před ní schovat. No, ani se jí nedivim. A pokud s ní má ona problém, tak je to asi fakt divný dítě, co dělá akorát lidem ze života peklo. Tudíž mě jen utvrdila v názoru, že tu holku do klubu nechci. Zato Lill tam teda chci. Je to hrozně super holka a aspoň bude mít útočiště i mimo kolej.

Tim končí veškerá moje snaha o konkurzy ještě na hradě. Je asi půl třetí ráno a já už od večerky trénuju kouzla do zblbnutí. Připadám si jak šašek, co furt máchá hůlkou a u toho říká dokola furt to samý slovo a je to stejně k prdu. Pořád mi chybí nějaký kouzla. Zvlášť z formulí. Ty z OPČM mi začínaj jít, což je dobře, budou za to plusový body, protože profesorka nám je poslala jen pár dní před zkouškou. Ještě musim odepsat Dannymu a jdu zas trénovat. Em je někde pryč, tak jí aspoň nerušim.

Začalo to dobře

6. března 2017 v 23:04 | Kal |  3. Ročník
Tyjo, profesorka na jasnovidectví se fakt rozjela. Možná jí štve, že chodim sama a ještě pozdě, ale když ono je to tak hrozně daleko a ani pořádná zkratka tam nevede. Chrlila toho na mě takový množství, že fakt netušim, jestli mám všechno. Myslim, že na mě vysypala látku, kterou probírá tak čtyři hodiny. Nojo, můžu si za to sama. Nemám zaspávat.

Em má NKÚ. Ani mi to nedošlo, než si ke mně celá nervózní přisedla na obědě. Prej jim Dworkin poslal látku dneska ráno. Připomnělo mi to loňskej rok. Takhle sme dostali přeměny, bylinkářství a ještě něco myslim. Ale je fakt, že teď šlo o NKÚ, to je něco jinýho. Ale věřim, že to v pohodě zvládne. Tomu blbci vytře zrak.

Normálně, nedat mi dárek, myslela bych, že se mi Malco jen zdál. Aspoň že se vzbudil. Chtěla se začít s těma konkurzama. Prvního sem oslovila Lucase, taky se mi ozval jako první. S Malcem sme se dohodli na místě, kde se sejdem a já napsala Lucasovi. Co mě dost překvapilo a asi mu moc nevěřim, že by můj Dragon někomu nedonesl vzkaz. Hlavně se vrátil bez něj. Vypadá jak pirát a možná i tak lže. Sakra na to sem se ho měla zeptat, ale asi těžko by mi řekl že lže… Každopádně přišel. Zahráli sme si dámu, pokládala sem mezi tim otázky, který sem si vymyslela předem a celkem to šlo. U jedný otázky mě fakt překvapil. Nakonec ale zvolil knihu, dobrý, ale kůň by byl lepší. Vlastně sem vyhrála dámu, ani bych to nečekala. Dámu sem nehrála ani nepamatuju. Mně se moc nezdál, ale uvidíme. Odpovědi sem si pak všechny napsala, ať vim, jak si kdo vede.

Danny. Fakt sem si myslela, že je v pohodě. Ale jen sme s Malcem přišli na kolej a oni seděli u stolu zády k nám a něco si žvatlali. Malco mi taky něco řikal a najednou ležel na zemi. Jako fakt nechápu, jak se jim povedlo, zády k nám ho srazit k zemi kouzlem. Chudák to málem napral hlavou do sloupu. Jen sem se zeptala, jestli to byli oni a už sem ležela na zemi taky. Jako fakt? Pěkně sem se praštila do hlavy, ale to je fuk. Zmetci jedni. Jako fajn, kouzlit na někoho třesavku prosim. Ale shazovací kouzlo? Je jim sakra jedno, že si někdo mohl ublížit? Neudržela sem se a fakt sem na ně vyjela, ale to prostě nešlo jinak. Prváci, co se naučili jedno kouzlo který za něco stojí a najednou sou to machři. Kupodivu ani nepípli, ale ani se na mě neotočili. Vrchol! A pak ještě zjistim, že Danny celou dobu zadržuje smích? Čapla sem ho za flígr, a měla chuť s ním praštit o zem taky. Zasloužil by si to. Držel se židle jako klíště, kupodivu. Ale furt se tak uculoval, že sem se neudržela a jednu mu natáhla. Ještě jednou a schytá to víc.

Kam dál